Já si na dovolené a dobré pití půjčuji už léta a nevidím na tom nic špatného. Už asi deset let v kuse mám vybrán kontokorent do hloubky několika desítek tisíc, z něhož platím úroky. Dál si občas půjčuju od rodičů pár tisíc do výplaty, protože mi prostě občas pochybí. Pocestoval jsem si po světě, užil si spoustu dobrých akcí, jídla, dobrého piva a tu a tam si i dopřeju nějakou tu dražší delikatesu (nic nějak extra, ale stejk za pětikilo nebo láhev portského či panák koňaku v té samé ceně si občas dám.

Celkově nevidím na půjčce nic špatného. Je to obyčejná finanční transakce s jasně danými pravidly, na které se svobodně dohodnou obě strany. Pokud se nejedná o lichvu, nejedná se o nic nelegálního. Samozřejmě je hloupost brát si nějakou půjčku v takové výši, že by ji nebylo možné splatit, pokud by se něco zvrtlo. Vždy jsem měl sekeru zaťatou jen do takové hloubky, že v případě náhlé nutnosti půjčku splatit jsem měl v rodině několikanásobně větší rezervy, které by ji snadno pokryly. Půjčit si tolik, že v případě neschopnosti splácet riskuju smrt hladem nebo týden bez jídla, je samozřejmě hloupost.

Věříte, že já po takovém životě netoužím?

A znám spoustu lidí, u nichž jsem si jist touž věcí.

Prostě by mi takový život nevyhovoval.

Skromnější způsob života je též pohodlnější způsob života. Ten snob s těmi svými brilianty na ten snobský večírek jít musí, aby se neztrapnil tím, že nebude vidět.

To já si doma mohu udělat topinky s česnekem, dopřát si pohodlí v křesle a pohodlí v podobě slipů a trička místo nepohodlného společenského oděvu a pustit si třeba film Bounty z roku 1984.

Nejsem tak skromný, pokud jde o luxus. Jsem naopak tak neskromný, pokud jde o pohodlí.

Věřím Vám