Při každém nástupu do tramvaje na mne koukne kulatá samolepka, která se drze ptá, zda nejedu načerno. Někdy dokonce potkám i černou tramvaj s krásnými nápisy. Je to povedená kampaň. A jistě dobře funguje.
Možná jsem sám, koho tahle kampaň štve a uráží. Asi je to tím, že jsem si opět a znovu zakoupil roční Lítačku, přestože nejezdím denně. Ovšem raději využiji hromadnou dopravu, než abych tahal z garáže auto. Pokud vezu něco netěžkého a nevelkého, je to pravidlo. I za cenu toho, že budu na zastávce čekat půl hodiny, abych se pak dočkal dvou spojů, jedoucích hned za sebou. Asi se sami bojí. I za cenu toho, že si pro nevonící a igelitkami obtěžkanými spoluobčany nebudu mít kam stoupnout. Přesto pojedu tramvají, autobusem či metrem.
Ta kampaň mě ale vytáčí pokaždé. Představuji si, jak si černý pasažér, při pohledu na černou tramvaj či na kulatou samolepku, sáhne do svého černého svědomí a na nejbližším místě zakoupí jízdenku. Jak se zastydí a stane se z něho bílý pasažér. Mimochodem, není to nekorektní a nevyvážené?
Za celou dobu, co se pohybuji městskou dopravou, jsem ovšem nepotkal jediného kontrolora s odznakem. Asi už na ně nezbyly peníze, protože bylo třeba polepit tramvaj a nechat vytisknout kulaté samolepky. A tak všichni černí pasažéři, kteří nemají svědomí, dál vesele jezdí zadarmo.
Spatřuji podobnost čistě náhodnou s kampaní EET. Ta také v televizi slibovala zázračné zvýšení příjmů do podvyživeného státního rozpočtu. O všech podnikatelích bez rozdílu prohlásila, že jsou černí pasažéři a donutila je, aby si pořídili další fajnové zařízení.
Ovšem ti, co nemají svědomí, dál jezdí načerno.
