Sociální hrozba nebo požehnání?

Je to celkem běžný jev. Vlastně býval. Dnes se toho lidé snad dokonce obávají. Přitom je to poměrně snadné, příjemné a společenské.  

Znáte to. Jdete po ulici a najednou, z čistého nebe, někdo vás pozdraví. Hlavou vám letí nejrůznější myšlenky. Znám ho? Kdo to je? Co chce? Nebo rovnou odpovíte na pozdrav?

Je krásné se zdravit. Máme k tomu mnoho možností. Někdy stačí jen kývnutí hlavy, velmi decentní. Cylindry už vymizely, ale smeknutí čapky je také krásné.

Ovšem i verbální pozdrav je milý. Popřát někomu dobrý den, či ráno, odpoledne i večer. A nemusíme se omezovat jen na dobré, můžeme použít i dalších přívlastků. Čeština je bohatý jazyk a tak toho zhusta využívejme.

Ne každý, kdo nás pozdraví, něco potřebuje. Nebojme se vzájemně pozdravit, můžeme k pozdravu přidat také úsměv. To je paráda.

Budeme-li se často zdravit, třeba se naše společnost postupně uzdraví a přestaneme se tolik bát a uzavírat do křehkých ulit osamoceného života.

Přeji všem čtenářům překrásný dobrý obohacující den a přidávám lehký úsměv.