Zbavili jsme se těla, už jen umýt stopy

Ta mrtvola měla 85 kilogramů a to nepočítám kosti a kůži. Musel jsem se jí zbavit, pomohli mi lidé v Březiněvsi a ještě byli spokojení.

Zadání bylo jasné. Nakrmit hromadu lidí v rámci Masopustu. Nakoupili jsme tedy přes metrák různých potřebností a od čtvrtka vařili, míchali, cedili, kořenili, špejlovali a plnili. Makali jsme na tom ve dvou a nakonec jsme měli dvě stovky jelítek, stejně tak jitrnic, hromadu prdelačky a další hromadu báječného ovaru.

Přestože jsem vystudoval SPŠ technologie masa, maturoval jsem v památném roce 1989, nikdy jsem profesionálně nevykonával řemeslo v žádném zpracovatelském závodě. Jen čas od času vyrobím nějaké klobásky pro chuť nebo šunku, paštiku a tak. Nyní jsme toho dělali o něco více. Jako ukázku řemesla, aby bylo veselo.

A veselo bylo. Masopustní průvod vyrazil v mrazivém odpoledni. Spousta masek a hudba. Mezitím jsme uvařili krvavou polévku s kroupami, ohřáli výrobky, připravili další řemesla a těšili se na účastníky průvodu. Všude to vonělo kořením a masíčkem.

A pak nastalo velké krmení a to trvalo až do soumraku. Všichni si pochutnávali na dobrotách a misky byly za chvíli krásně prázdné. Jíst se muselo rychle, protože mráz všechno okamžitě proměňoval ve zmrzlinu.

Měl jsem jen jednu výtku. Prý je to moc poctivé. A tak jsem se bránil, že se jedná o ukázku řemesla, abychom se upamatovali, jak to má vypadat. Proto ta stará řemesla děláme, abychom na všechno jen tak jednoduše nezapomněli.