Kocovina zákonodárců

Vinařský zákon se povedl. Rád bych poděkoval všem milým lidem, kteří ho mají na svědomí a věřím, že budou mít dobré spaní.

Jako každý čtvrtek jsem došel do své oblíbené vinárničky na rohu. Je malá, ale chodím tam rád, protože mají vína z Moravy, přímo od vinaře. Mají širokou škálu lahvových vín, ale také sudovky, které se dají velmi dobře pít, protože nejsou šizené.

„Nazdar Karle, prosím jednu dvojku Veltlínku přímo ze sudu,“ zahalekám hned od dveří a nemusím to dělat, protože Karel si pamatuje, co piji.

„Nazdar, dneska to bude změna. Natočím ti z begu.“

Vinotéčník vypadá poněkud zdrchaně.

„Z plastu nechci. Co to máš za novinku?“

„To je nový zákon. Už nemůžu mít sudy, protože nejsem stáčírna. Musím mít bag in boxy, ty jsou v pohodě.“

„Jaká je v tom logika?“

„No, zákonodárce se domnívá, že v sudech může být závadné víno.“

„A v begu ne?“

Karel jen pokrčí rameny a natočí mi dvojku bílého suchého vína.

„Na zdraví.“

Napiji se a jsem překvapený, co to piju. Můj obličej je dostatečně výmluvný a tak Karel hned zareaguje.

„Je to víno z Maďarska.“

„Já ale nechci víno z Maďarska, chodím k tobě, protože máš Moravu. Na tohle si můžu dojít do supermarketu. Tak si udělej tu stáčírnu, ať tu můžeš mít sudy, ne?“

„To jsem chtěl, ale byrokracie je tak obrovská, že na to nemám. Navíc ti nemůžu natočit přímo ze sudu, ale musím mít natočené petky dopředu a pak z nich někomu nalít.“

„Kecáš, tohle nemohl nikdo vymyslet hlavou. Skladovat víno v petkách.“

„A to není zdaleka všechno. Registrace, evidenční knihy, platby kdekomu, certifikace…“

„Už přestaň! Ale vždyť ty máš jen jedno vinařství, dokonce máš jeho Distribuční centrum, všechno je jasně dané a průkazné. Ani takové provozovny nemají výjimku?“

„Ne, všichni přece kradou.“

„Ale kuš, vždyť tu máš přece EET, všechny faktury jsou na tvoje jméno, co by ještě chtěli?“

„Těžko říct, asi aby lidi pili kvalitnější víno.“

„Z Maďarska?“

„No, ještě tu mám Italský Merlot, dáš si?“

„Na to ti kašlu. Až se změní legislativa a ty budeš mít zase sudy z Moravy, dej mi vědět a já přijdu, do té doby budu pít pivo, než to zakážou.“

A ten příběh je pravdivý, protože jsem to vážně zažil. Gratuluji všem, co mají prsty v téhle prasárně, věřím, že máte dobrý pocit z kvalitně odvedené práce, nepálí vás peníze za to získané a chlubíte se tím, jak jste pomohli tuzemské ekonomice.