Masakry v masokombinátu

30. 01. 2019 13:23:33
Nic pro vegetariány. Nic pro lidi se slabším žaludkem. Je to drsná práce, dřina v chladu a mokru. Za pár peněz, s ostrými nástroji a nerudným šéfem.

Je to už poměrně dávno, kdy jsem byl v masokombinátu. Pamatuji si na pravidelné návštěvy toho v Čakovicích, v Písnici, na Kladně a v dalších podobných zařízeních. Chodili jsme tam na praxe. V rámci náročného studia na střední průmyslové škole technologie masa.

Vždycky ráno bylo rozdílení na jednotlivé pozice. Už v té době jsem byl mohutný, jak napsali na vojenské správě: statný. A tak mne mistr vždy obsadil na nějaké náročnější místo. Jednou jsem pracoval na vepřové porážce. Stál jsem mezi šílencem s kudlou, který páral prasátkům břicha, a psychopatem s motorovou pilou, který je půlil. Ustrašeně jsem svým nožem obříznul bránici a vytáhnul snad tunovou zažívací soustavu prasete, odřízl podjazyčí a celou tu hroudu napíchnul na hák.

Měl jsem na to několik sekund a stále jsem popocházel, protože ten dopravník frčel o něco rychleji, než bych potřeboval. Ostatní pracovníci mne povzbuzovali. Ten zleva křičel, že jsem neschopný, druhý zase nechával řičet motorovku a divně se u toho chechtal.

Fakt jsem se jich bál.

Příště jsem byl přidělen na bourání vnitřností. Pro změnu na hovězí porážku. Rozděloval jsem jednotlivé součástky skotu a házel je do beden. Pracoviště bylo určeno pro jeden a půl pracovníka. Pokud jsme tam byli dva, vyloženě jsme se flákali. Pokud předák odešel na pivko, nestíhal jsem. Nejhorší bylo odřezávání žlučovodu z jater. Lehce nad úrovní hlavy, mnohdy jsem ho ve spěchu prořízl a pak ta žlutá, páchnoucí tekutina zkropila mé ruce, obličej a tekla až do holinek.

Nejraději jsem měl plstní sádlo, kolem ledvin. Tam bylo teploučko. Jen to trochu smrdělo.

Jednoho dne povídám mistrovi:

„Potřeboval bych někam, kde se moc neušpiním, mám odpoledne představení.“

„Budeš se ženit, že se chceš představovat?“ Zeptal se překvapeně mistr.

„Ale né, mám divadelní představení,“ přiznal jsem se.

„Tak pán je herec? Tak pojď.“

A vzal mne na začátek hovězí porážky. Tam, kde kravičky dostanou prdu, pak jim proříznou hrdélko. Byl jsem uveden na místo, kde byla zima, spousta vody a za minutu i hromada krve. Měl jsem uchopit krávu za mulec a oddělit hlavu od těla. Tu pak pověsit na hák a těšit se na další kus.

Za deset minut jsem byl od krve celý. Za půl hodiny jsem necítil ruce, ani nohy. Taková tam byla zima. Vypadal jsem jako přízrak z béčkového hororu.

Rozeřval se alarm na vepřové lince a ta se zastavila. My jeli pořád dál.

„Kurňa, co se tam děje?“ Hudrají pracovníci.

Kolega student, který byl přidělen na vepřovou porážku, kde měl vykrvovat prasátka, dělal svou práci tak nešikovně, že omráčení čuníci poté, co dostali energetickou vzpruhu v pařící vaně, lezli zmámení po podniku a podivně chrochtali s dírou v krku.

A já, protože jsem necítil vůbec nic, pracoval jsem jako drak. Až pojednou mi vypadla jedna hovězí hlava z ruky. Jen tak. Žuchla na zem. Dívám se na ruku a mám tam zásek od nože. Pěkně na kost, přeťaté šlachy. Asi to krvácí, ale přes tu všechnu krev to není vidět.

„Asi jsem se říznul,“ hlásím nejbližšímu pracovníkovi.

„Ty jsi jelito.“ Zní jeho lakonická odpověď.

Nyní zařvala naše siréna a linka se zastavila. Přiběhl mistr, a když se dozvěděl, co se stalo, počal hořekovat.

„Nemusíte mě litovat,“ konejším ho klidně, přestože se mi motá hlava z nedostatku prokrvení.

„Já nelituju tebe, ale sebe. Musím sepsat několik formulářů, ty nešiko.“

A pak mě odvezli do nemocnice, kde mne krásné sestřičky celého umyly, pak mi lékaři sešili ruku a dali ji do gypsu. Večer jsem mohl hrát divadlo.

Autor: Petr Binder | středa 30.1.2019 13:23 | karma článku: 22.48 | přečteno: 780x

Další články blogera

Petr Binder

Také lžete dětem?

Potkal jsem muže, který nestydatě lhal svým dětem. Chvilku jsem ho pozoroval, a pak se rozhodl, že jeho lži vyvrátím, a vše uvedu na pravou míru. Lhát se přece nemá.

16.8.2019 v 12:49 | Karma článku: 27.42 | Přečteno: 1123 | Diskuse

Petr Binder

Náhražko!

Poprvé jsem se setkal s náhražkou v dětství. Říkali tomu imitace a já vůbec netušil proč. Od té doby utekla hromada vody ve všech řekách, a náhražky potkávám na každém kroku. Sám už kolikrát nevím, co je originál.

15.8.2019 v 11:48 | Karma článku: 24.25 | Přečteno: 725 | Diskuse

Petr Binder

Hudební fašisti

Každé pondělí máme kytarový dýchánek. Hraje se, a povídá. Poslední dobou se nám to tak nějak vymklo z rukou. Začíná jít o svobodu. O život.

12.8.2019 v 22:24 | Karma článku: 25.44 | Přečteno: 1260 | Diskuse

Petr Binder

Jako vejce vejci

Vejce. Taková běžná součást našich životů. Co trápení nám již způsobila. Kolik lidí již zemřelo pro vejce a díky vejcím. Až po nich opět sáhnete v obchodě, uvědomte si jejich individualitu.

9.8.2019 v 10:52 | Karma článku: 13.08 | Přečteno: 316 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Šťastná v neštěstí

Víš, Maruško, už jsem si ani nemyslela, že dokážu bejt ještě někdy v životě šťastná. Toho smutnýho dne kdy, můj Vláďa spadnul ze skály, se mi úplně zhroutil život a já byla přesvědčená, že už se z toho nevzpamatuju.

23.8.2019 v 14:18 | Karma článku: 12.78 | Přečteno: 179 | Diskuse

Helena Vlachová

Parkování vs. zelené plochy

Nelze žádných pochyb o tom, že se naše životní úroveň velmi zvýšila od Sametové revoluce. Je to patrné už podle toho, když se podíváme na auta na našich komunikacích.

23.8.2019 v 7:31 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 264 | Diskuse

Beata Krusic

Když žena dobývá - aneb ještě, než přijde "zubatá"

Má dobývat chlap, nebo ženská? Jsou nevhodné dobyvatelky a uznávané čekatelky? Asi to má každý jinak. Moje kamarádka Helča to nedávno zrovna řešila...

22.8.2019 v 23:42 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 632 | Diskuse

František Skopal

O velkém zlomu v osobním životě jednoho člověka

Přečtěme si krátkou osobní výpověď člověka, v níž se hovoří o tom, jaké prožití a jaká zkušenost měla pro něj, v jeho osobním životě, ten největší význam. Možná tato slova pomohou také ostatním:

22.8.2019 v 14:24 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 465 | Diskuse

Petr Šimík

Pár myšlenek jako odpověď

Zajímavá diskuse k minulému článku mne dovedla k tomuto článku. Každý člověk v životě hledá nějaké poznání. Ale Co je vrchol poznání? Dá se v životě poznat tato nejvyšší pravda? Nedá.

22.8.2019 v 13:44 | Karma článku: 6.01 | Přečteno: 160 | Diskuse
Počet článků 168 Celková karma 19.66 Průměrná čtenost 1043

Petr Hroch Binder alias poutník Hroch.

www.petrhrochbinder.cz

Autor kultovní knížky Byl jsem nechtěné dítě beze jména.

V únoru 2018 vyšla další retrospektivní knížka Osmý příchod syna.

Nový román z prostředí nejen nočních podniků, Udělám z tebe milionáře, vyšel 7. listopadu 2018.

Najdete na iDNES.cz