V každou denní dobu mi dělá radost něco jiného. Ráno, když vstávám, sluníčko za oknem, a pocit, že mě nic nebolí, v poledne - že se mi podařil dobrý oběd a bude (manželovi) chunat, odpledne že budu dělat to, dělám ráda, (třeba kreslit, malovat, fotografovat, večer, než usnu ž půjdu spát, že si budu číst pěknou kniho. (Momentálně vzpomínky jeho syna režiséra Jeana Reonara na svého slavného otce. malíře A. Renoara. A také mi dělají radost ohníčky v očích těch, které něčím potěším,např. děti hračkou, pamlskem, čtenářům na blogu zajímavým, zajímavým a vtipným článkem... (To se ale stále učím). Svět je krásný, hlavně teď v květnu...

Omliuva za chyby a překlepy... Ď.

...Jednoduchá odpověď (protože už vše napsali ti níže). Já jen doplním, radost mi dělá čtení pěkných příspěvků, co dělají hezčí den.

Spoustou maličkostí a na první místo bych asi dala naše kopce a kolo. Můj táta nerad cestoval, nerad někam jezdil, nejšťastnější byl, když ráno vyšel před dům a přehlédl zahradu. Jsem po něm, netoužím po jiných krajích, miluji to tady a nikdy už nechci uléhat do jiné postele než do té svojí.

Kdysi někdo řekl, že: "krásné věci jsou ty nevyřčené..."

Máte pravdu, jiskřičky v očích těch, které miluji a kterým jsem mohla udělat radost, je pro mne ta největsí radost. Je to vlastně smutné, nežiji svůj život, žiji jejich život. Clánek super.