Já se po takovém rozloučení těším, až se s nimi opět setkám.

I zde s Vámi, nevadí, že to bude třeba za sto let, já nikam nespěchám.

Karma.

Rozloučit se s tím, kdo již na světě není, můžete i dodatečně.

Zapalte si svíčku, v klidu sedněte, nalijte stopečku sobě i tomu, kdo už není a povězte mu všechno, co jste nestihl...

Věřte, že Vás uslyší a jeho i Vaše duše se narovnají a v klidu půjdou každá svou cestou :)

Loučení nemám rád a vždy jsem ho likvidoval, počínaje vstupem do ordinace , přes odchod na vojnu a nyní už pomalu stojím přede dveřmi na věčnost a tak to taky zkracuji. V příštím životě bude jěště lépe než dnes

Někdy se člověk rozloučit pořádně ani nemůže.

Byl jsem v situaci, kdy jsem věděl, že se s otcem vidím naposledy, ale rozloučit jsem se s ním mohl jen běžným způsobem, jako kdybych předpokládal, že se z nemocnice ještě vrátí domů a že se ještě mnohokrát uvidíme. Nemohl jsem se s ním rozloučit tak, jak bych býval chtěl, protože bych mu musel říci, proč se s ním tak loučím. Nemohl jsem mu říci, co jsem od paní primářky už věděl, ale on to ještě nevěděl, tedy že má před sebou maximálně tak dva dny.

Děkuji Vám za tento příspěvek. Velmi mi pomohl. Děkuji

Na shledanou