Nejkrásnější den v životě?
V sobotu se konala zatím poslední svatba, na kterou nás pozvali. Mladí kamarádi, které známe již dlouhá léta. S Petrem jsme dokonce jeli v roce 2008 Kočovné divadlo a byla to velká legrace. Mám na něho jen dobré vzpomínky. Dokonce složil a nahrál písničku o poutnících. Je moc povedená. Bylo to poté, co se mnou jako jediný došlapal Putování bez přestání (v roce 2010 jsme ťapali tři dny a dvě noci v kuse).
Obřad je naplánovaný na 11:30 hodin, na zámku ve Ctěnicích, kousek za Prahou. Krásný areál, kam občas jezdíme za prací. Pokud nebude pršet, koná se obřad v parku. Prší celou noc a celé ráno. Vůbec se mi nechce z postele. Dávají Monka, což je takový bláznivý detektiv, co má víc problémů, než já.
Nakonec se vykopeme, já se obléknu do čerstvě vyčištěného obleku. Moje žena je v náhradním oblečení, protože její šaty ještě čekají v čistírně. Včera to prostě nezvládli. Musíme vyzvednout kamarádku Petru, která pojede s námi. Jsme domluvení na desátou před jejich domem. Ještě není připravená, jako správná žena. Čekáme asi deset minut a já začínám být nervózní, že to nestihneme.
Pak přejedeme do obchodního centra, kde se nachází čistírna. Manželka vyběhne pro šaty, připravená se převléknout na toaletách. Nemáme moc času. Za deset minut mi volá jakési cizí číslo. Rozrušená manželka mi sděluje, že nemá telefon a že jí zničili šaty a že nemá co na sebe a že máme hned přijít. Volá z telefonu paní z čistírny.
Doběhneme tam, už vypisují škodní formulář ve třech kopiích. Žena vplouvá do obchodu, aby si vybrala nové oblečení. Jsme ve skluzu asi půl hodiny. S šíleným pohledem nájezdníka oběhne všechny stojany a sbírá alespoň trochu použitelné šatstvo a s balíkem vbíhá do kabinky. Ozývají se podivné zvuky. Nakonec se objeví v modrém overalu a moc jí to sluší. Sice brblá, ale jdeme k pokladně, kde nějaká paní zápasí s platební kartou.
„Dobrý den, já už si to nechám na sobě, děsně pospícháme.“ Omlouvá se nakupující.
„Ale já musím sundat čip, ať nám nepípáte,“ protestuje prodavačka.
„Tak já se trochu nakloním.“
A skutečně, žena provede gymnastický cvik a přiloží se k dekódovači. Cvakne to a čip odpadne.
„Ještě potřebuji ten špendlík z druhé strany,“ strachuje se paní za kasou. „Ale já vám tam šahat nebudu!“
A manželka se počne kroutit, jako by měla zažívací potíže a nakonec na zem vypadne kýžená součástka. Chvatně zaplatíme a vyrážíme z obchodu, abychom přejeli do Ctěnic.
Přijíždíme přesně, svatba se už řadí do dvojstupu, přesně podle protokolu. Mají báječnou organizátorku a tak musím ženu klidnit, aby jí do toho nekecala. Ráda totiž organizuje cizí svatby.
Obřad se koná uvnitř zámku. V gotické místnost, kam se vejde tak polovina přítomných. Přesto se tam nacpou, jen já zůstávám v předsálí. Naštěstí nejdou zavřít dveře a tak mám alespoň zvukový přehled. Ženich bere kytaru a ještě před obřadem své nastávající zahraje speciální píseň, kterou sám složil. Všichni jsou dojatí, včetně obsluhy přehrávače.
Nakonec si řeknou i své ano a jdeme se fotit do zahrady, musíme využít chvilky, kdy neprší. Je to veselé focení a vznikne spousta krásných fotografií. Pak se ovšem musíme rozloučit, protože nás čeká slavnostní oběd na počest tety Marcely, která slaví narozeniny. Krásně to naplánovala, abychom všechno zvládli a nikde se neomlouvali.
Po báječném obědě se jdeme domů převléci, do pohodlnějšího oblečení. Pojedeme na druhý konec Prahy, kde se koná svatební afterparty. Manželka mi rozmluvila možnost, že pojedeme autem, protože se chce také jednou napít a já řídit prostě nemůžu.
Vyhledal jsem proto spojení hromadnou dopravou. Není to tak složité. Nejprve nastoupíme na tramvaj, Zenklova už naštěstí funguje. Dojedeme na Palmovku, kde přestoupíme do metra a vystoupíme na Černém Mostu. Zde svižně vyhledáme nástupiště, odkud odjíždí autobus, který nás doveze až do Dolních Počernic. Pohoda. Asi hodina v pohybu.
Z hodiny se staly hodiny dvě. Nějak to nenavazovalo, ale užili jsme si cestu i tak. Dokonce jsme po chvilce bloudění našli i restauraci, kde se koná svatební slavnost. Nejprve jsem se sice vydal za úplně jinou nevěstou, do úplně jiné restaurace a nepomohla ani omluva, že v bílém vypadají všechny dívky stejně.
Už nyní se těším na další svatbu, snad nás zase někam pozvou.
Petr Binder
Všechno je drahé. Proč?
Drahota téměř všeho je všudepřítomná a může za to, jak už to tak bývá, několik rozličných okolností. Některé můžeme ovlivnit, jiné prostě nemůžeme. Tedy možná nemůžeme.
Petr Binder
Potraviny za ty nejlepší ceny? Ne, děkuji.
Objevil jsem nový obchod, kde se pyšní nízkými cenami. Jsem vyhlášený kolenovrt a tak mne nabídka obchodu silně zajímala. Nakoupil jsem zde spoustu dobrot za směšné ceny. Ovšem doma mne žena nepochválila, že jsem tolik ušetřil.
Petr Binder
Kdo to neumí bez dotací, nemá podnikat
Dotace. Slovo, které vyvolává emoce, zpravidla záporné. To proto, že na dotaci dosáhne pouze někdo. Ostatní jsou znevýhodněni. A prakticky všichni se na dotace skládáme. Je lhostejné, z jakých zdrojů ty dotace jsou vypláceny.
Petr Binder
Kouzlo vína
Pijete víno? My si příležitostně dáme. Víte, že i víno může ovlivnit vaši náladu a to nejen alkoholem? Víno je totiž kouzelný nápoj, srovnatelný s harfou v hudbě.
Petr Binder
Má setkávání se Svatým Otcem
Kolikrát se člověk potká s papežem? Stokrát, pokud je vysokým církevním hodnostářem. Několikrát, pokud má štěstí. Já jsem se s Benedictem potkal osobně pouze třikrát. Dnes naposledy.
Petr Binder
Také vám už přišla ta děsně důležitá obálka?
Nemyslím obálku s dalším zvýšením záloh na energie, případně nějakou tu obálku s neodolatelnou nabídkou čehosi. Dnes jsem v naší poštovní schránce objevil šedozelenou obálku s kandidáty na nového prezidenta ČR.
Petr Binder
Také lžete dětem?
Potkal jsem muže, který nestydatě lhal svým dětem. Chvilku jsem ho pozoroval, a pak se rozhodl, že jeho lži vyvrátím, a vše uvedu na pravou míru. Lhát se přece nemá.
Petr Binder
Náhražko!
Poprvé jsem se setkal s náhražkou v dětství. Říkali tomu imitace a já vůbec netušil proč. Od té doby utekla hromada vody ve všech řekách, a náhražky potkávám na každém kroku. Sám už kolikrát nevím, co je originál.
Petr Binder
Hudební fašisti
Každé pondělí máme kytarový dýchánek. Hraje se, a povídá. Poslední dobou se nám to tak nějak vymklo z rukou. Začíná jít o svobodu. O život.
Petr Binder
Jako vejce vejci
Vejce. Taková běžná součást našich životů. Co trápení nám již způsobila. Kolik lidí již zemřelo pro vejce a díky vejcím. Až po nich opět sáhnete v obchodě, uvědomte si jejich individualitu.
Petr Binder
Lékař chladnokrevně zmasakroval medvídka
Skutečný případ se odehrál v ordinaci mého praktického lékaře. Dnes mi o tom podala svědectví otřesená sestřička, která se obává i o svého medvídka.
Petr Binder
Musíme tam všichni
Dnes jsem byl na pohřbu kamarádky. Dlouho jsem se rozmýšlel, zda mám na hřbitov vůbec jít. Ovšem, potkal jsem tam hromadu rozličných lidí, které spojovala jedna věc.
Petr Binder
Pravda? Jaká pravda?
Slýchávám, že pravda není jen jedna, ale že jich je povícero. Zdá se mi to nepěkné vůči té čisté pravdě, která je pravděpodobně pouze jedna, jen se to prostě někomu nehodí do krámu.
Petr Binder
Ve dvoudenním zajetí barev a šílenců
Když mne žena lákala na odpočinkové dvoudenní soustředění, netušil jsem, co všechno nás čeká. Ona si ten čas užila náramně. A já?
Petr Binder
Tetování
Máte nějakou kérku? Líbí se vám tetování? Jaké motivy a na které části těla? Nebo si myslíte, že tetovaní jsou pouze námořníci a trestanci?
Petr Binder
Není buchta jako buchta
Máte rádi buchty? Já moc ne, nejsem na sladké, přesto mám diabetes. Ovšem buchty hýbou nejen sociálním prostředím na všech frontách.
Petr Binder
Dobrý den, máte zmrzlinu?
Je horko, poměrně značné horko. A tak něco chladného přijde vhod. Třeba taková báječná zmrzlina. Díky Marco Polo
Petr Binder
Babička v nesnázích
Běžná situace. Babička hlídá svá vnoučata. Pak děti odejdou do školy, a babička má chvíli volna. Vejde do dětského pokoje, otevře dveře skříně, a pak začíná boj s časem.
Petr Binder
Je nejvyšší čas na chřestění
Máme tu červen, pomalu končíme. Ještě několik týdnů, a zase bude na rok utrum s čerstvým chřestem. Budeme odkázáni na zmrazené či zavařené zásoby. Ale ruku na srdce, není to ono.
Petr Binder
Půl litru vody za dvě stovky
Je to normální? Možná za to může dlouhodobé sucho. Přesto si tuhle lehkou předraženost denně koupí tisíce z nás.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 174
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1041x
www.petrhrochbinder.cz
Autor různých knížek v sérii Putování Hrocha, které pomáhají a pak knížek v pevných vazbách. Byl jsem nechtěné dítě beze jména, Osmý příchod syna, Udělám z tebe milionáře a Království v rámu.