Jsem nadšený. Každý den se na mne usměje štěstí a já mohu být nechutně bohatý. Vlastně to není štěstí, ale docela obyčejný byznys.
Pokaždé, kdy se na displeji mého mobilního telefonu objeví neznámé číslo, je mi jasné, že budu mít opět veselejší den. Obvykle je to nějaký volající z otevřené kanceláře a má pro mne neodolatelnou nabídku. Nabídka to je přesto, že hned na začátku jsem ujištěn, že se o nabídku v žádném případě nejedná. Dále se dozvím, že je hovor monitorován. A pak už jsem zahrnut směsí nabiflovaných marketingových sentencí, uzavřených otázek, na které by měl klient odpovědět kladně a hromadou naspídovaného optimismu.
A já, protože jsem potvora, kazím ten rozhovor svým zarputilým negativismem. Odpovídám zcela netabulkově a hatím tak plány na mé pohádkové zbohatnutí. Jednou mi nabízejí investování do společnosti, která má obrovský potenciál. Podruhé do pšenice. Také do zlata a drahých kamenů. Je to milé, jak si na mne vzpomenou kamarádi ve zbrani, kteří už nainvestovali všechny své peníze, mají přecpaná konta a do platebních karet se jim už další měna nevejde.
Nehodlám být pohádkově bohatý na základě spekulací. Na základě letadla, na základě hanebného šroubování cen. Nebudu se účastnit těchto podvodů na slušné lidi. Každou korunu, co si vydělám, mám zaslouženou a jsem za to rád. Pokaždé se zamýšlím, zda jsou spokojení lidé, co dostanou něco zadarmo. Zda si uvědomí, že to zadarmo je vyváženo tím, že to musel zaplatit někdo jiný. Představuji si, jak se asi cítí pobírači dotací, kteří si myslí, že je to tak v pořádku, přestože nedělají nic užitečného pro společnost, která se na jejich dotace složila.
Je zajímavé, že mi zítra zavolají znovu. Opět mi nabídnou krásnou investiční příležitost, kterou odmítnu. Jednou mi jeden telefonista oznámil, že jsem asi z jiné planety a že si z něho dělám legraci. Možná jsem, ale moje svědomí je pro mne důležitější a penězi se nedá vyvážit.
