Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Báječná dovolená plná překvapení

20. 06. 2017 15:18:07
Dovolenou máme za sebou, přestože léto začíná až zítra. Bylo to zajímavé, nevšední, překvapivé a chvílemi i dramatické.

Díky včasnému nákupu, jsme získali fantastickou slevu. Nakupovali jsme zájezd v prosinci. Snad proto byla na naší dovolené podobná zima, jako v adventním času. Příště si zkusíme last minute. Opět jsme letěli do Bulharska, do krásného a klidného lázeňského letoviska Svatý Konstantin a Helena. Vloni si manželka vyhlédla lepší hotel přímo na pláži, kde mají tobogány a spoustu jídla nejen na příděl, prostě idyla.

Odlet byl opět v noci, tedy nad ránem, kdy slušní lidé ještě spí. Již jsme věděli, že dvě hodiny před odletem se budeme nudit ve frontě na odbavení. Naštěstí nám to zpestřili malý Maxík a malá Mia. Začali se honit kolem nás s našimi polospícími hochy, kteří ožili a začali demolovat vybavení haly, zamotávali se do zábran a bourali pečlivě zabalené kufry.

V letadle jsme byli naštěstí odděleni a tak nehrozilo zřícení stroje. Jen ta místa na sezení jsou stále menší a těsnější a ceny za občerstvení vyšší. Dvě hodinky se dají v pozici zaseknutého jogína celkem zvládnout. Varna, které starší potomek tvrdošíjně říká BAPHA, nás přivítala lehkým vánkem a příjemnou teplotou. Paní delegátka nás rozřazovala do autobusů a my se těšili na hotel a moře.

Po hodině neustálého čekání jsme zjistili, že máme v autobuse dva lidi navíc a čtyři chybí. Byl to Maxík s Miou a jejich rodiči, kteří čekali na jedničce, ale nástupišti, ale ne v jedničce autobusu. Stane se. Pak jsme vyjeli, řidič počal klimatizovat a lidé kýchat. Dostalo se nám hromada skvělých informací, které jsme již znali z loňska a vykládali nás jako první, v krásném a moderním hotelu Azalia. Klimatizovaná vstupní hala byla nastavena na tropy a tak v ní byla teplota o sedm stupňů vyšší, než venku.

Bylo nám sděleno, že pokoj bude připravený ve dvě hodiny odpoledne a že kouzelné pásky na Ultra All Inclusive (hromada pití a jídla), dostaneme až o půl jedenácté, tedy jsme hlady a žízní trpěli další dvě hodiny. Smutně jsme sledovali všechny opáskované, jak šeredí s pitím a vyčítavě na ně hleděli, když odhodili nedojedenou pizzu do koše.

A pak jsme dostali pásky a stali ze z nás opět lidé a po obědě i spokojení lidé. Vybírali jsme laskominy na talíře a užívali si bulharskou kuchyni. Pokoj byl připravený kolem půl druhé, obsadili jsme jej, převlékli se do plavek šupali do moře, které bylo zvláštně klidné. Přesto vyvěsili žlutou vlajku a nemohli jsme se potápět a šnorchlovat. Jsem docela zvědavý, jak musí moře vypadat, aby byla vlajka zelená a mohli jsme vytáhnout i potápěčské sady, které zabíraly jeden celý kufr.

A pak jsme se šli válet na lehátka, která paří k hotelu a užívali si luxusu a sledovali lidi, co chodí okolo a závidí nám. Stejně jsme chodili minulé léto i my a také jsme záviděli. Dětem se líbilo i v bazénech a na tobogánech a také samoobsluha na zmrzlinu a jídlo a pití. Prostě ráj. Během osmi dní jsme zvládli návštěvu Varny a delfinária, prošli jsme si městečko a pořád jsme se i koupali. Jen nás zasáhla chladná vlna, poněkud se zatáhlo a začalo pršet, teplota klesla pod patnáct stupňů a plavčíci natáhli vaťáky. Čekal jsem, kdy moře zamrzne a konečně vyvěsí zelenou vlajku.

Naštěstí poslední den nám všechnu zimu a nastydnutí vynahradil. Krásné vlny, spousta sluníčka a teploty kolem třiceti. Vyvěsili červenou vlajku a pořád na někoho pískali, aby neplaval moc daleko. Také jsme zjistili, že v rámci all inclusive nám dají i gin s tonicem a to bylo teprve radosti.

Zpátky na letiště nás odvezl mikrobus v šest ráno. Nestíháme snídani, ale připravili nám balíčky s tousty a vodou. Na letišti potkáváme Maxíka a Miu s rodiči. Jsou trochu nervózní, protože na hotelu zapomněli doklady a nyní jim je veze taxík. Snad to stihnou. Nervozitu střídá mírné rozladění, protože taxikář si za tu cestu řekne třicet eurošů. Zavtipkuji, že by výroba falešných dokladů vyšla levněji. No, stane se. Jdeme na odbavení, pak nás svléknou na kontrole téměř do naha, asi dostali hlášku, že pašujeme drogy. Ale ten bílý prášek je jen soda, protože z bulharské kuchyně mám pravidelně překyselený žaludek.

Už se těším, až zase někam vyrazíme. A třeba zase potkáme Maxíka a Miu s rodiči a zase bude veselo, protože o tom přece dovolená je.

Autor: Petr Binder | úterý 20.6.2017 15:18 | karma článku: 14.75 | přečteno: 456x

Další články blogera

Petr Binder

Příběh jedné polívky

Když dva dělají totéž, rozhodně to nebude stejné. Našel jsem oázu zdravého rozumu, který se potkal s geniálním nápadem a výsledkem je poctivá polívka.

13.9.2017 v 13:47 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 516 | Diskuse

Petr Binder

Nemoc šílených dětí

Naše děti začaly bučet. Žádná inkubační lhůta, prostě to propuklo ihned. Čekal jsem mnohé, ale tohle mne rozsekalo.

28.8.2017 v 10:35 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 668 | Diskuse

Petr Binder

Ležel jsem vedle Viewegha

A hned vedle byl Coelho a Čapek. Prostě vybraná společnost, v poměrně malé místnosti jsme se mačkali. Zažil jsem tento pocit poprvé v životě.

21.8.2017 v 16:49 | Karma článku: 12.59 | Přečteno: 508 | Diskuse

Petr Binder

Každý den mohu být milionářem

Jsem nadšený. Každý den se na mne usměje štěstí a já mohu být nechutně bohatý. Vlastně to není štěstí, ale docela obyčejný byznys.

15.8.2017 v 11:10 | Karma článku: 24.54 | Přečteno: 741 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Petr Bajnar

Zápisky z cesty po Řecku II.

I antický starověk měl stejně, jako měl a má nejen křesťanský svět své náboženské poutě a poutní místa. K těm nejvýznamnějším v Řecku patřila pouť do Epidaura, kterou každoročně podnikalo tisíce Řeků.

24.9.2017 v 13:00 | Karma článku: 10.01 | Přečteno: 242 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Počasí nám škrtlo Matterhorn

Vyšel ale jiný výlet po nejstrmější dráze na světě vybudované v roce 1926. Někteří starší turisté dokonce odmítli si na to sednout.

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 162 | Diskuse

Eva Tvrdá

Města v českém Slezsku 3

České Slezsko je lidnatou zemí s mnoha velkými městy, v nichž žije téměř půl milionu lidí. Při poznávání Slezska však mají zásadní význam města do 10 000 obyvatel, tedy města malá.

24.9.2017 v 10:27 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 240 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 14: Tajuplné ULAN-UDE, metropole Burjatska na řece Selenga

42-tunová hlava Lenina z černého mramoru nad hlavním náměstím, překrásné divadlo opery a baletu se zpívající fontánou před ním, perla "sibiřského baroka" katedrála Hodigitria, pivo Žatecký gus a soutěž o královnu krásy Burjatije..

24.9.2017 v 8:03 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 186 | Diskuse

Petr Bajnar

Zápisky z cesty po Řecku I.

Zemi, kterou jsem si letos vybral, jako cíl dovolené se stalo Řecko, které je považováno za kolébku naší evropské civilizace.

23.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 22.25 Průměrná čtenost 1095

Petr Hroch Binder alias poutník Hroch.

www.petrhrochbinder.cz

Autor nové knížky Byl jsem nechtěné dítě beze jména.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.