Nechat si poslat balíček Českou poštou je adrenalin. Zejména ten do ruky. Pamatujete na velkorysou mediální kampaň, abychom věděli, že tuto službu pošta provozuje? Je prča, že doručování do rukou již dávno není v této státní organizaci běžné a normální.
V době elektronické jsou schopni vám poslat sms s informací, že zásilku převzali, můžete sledovat postup zásilky systémem a pak se těšit, kdy pošťák zazvoní a s úsměvem vám balíček předá. Těšit se můžete v okamžiku, kdy o zásilce víte. Někdy prostě nedorazí ani sms, ani ve schránce nenajdete oznámení o uložení zásilky, prostě ticho po pěšině a po skončení úložní doby se zásilka vrátí zase zpět nebo také ne a někde se prostě ztratí.
Když už se tak těšíte a vezme si volno, aby pošťák nezvonil zbytečně, zjistíte z večerní sms, že jste čekali marně a že zásilku se nepodařilo doručit. Proč asi? A tak druhý den voláte na uvedené číslo a zjistíte, že nikdo nic neví, ale že vám někdo zavolá a domluví se s vámi. Čekáte hodinu, dvě a pak skutečně někdo zavolá a oznámí vám, že zásilku prostě nestihl přivézt, protože toho měl moc. Navíc dodá, že není robot a že si můžete stěžovat, ale že vám to nebude nic platné. Pak vás ujistí, že vám zásilku přiveze zítra, že ji upřednostní a že kvůli vám nepřiveze balíček zase někomu jinému. Nakonec se zcela drze zeptá, proč si vlastně nedojdete pro balíček na poštu, jako ostatní a telefonát ukončí.
Vy pak máte výčitky svědomí, protože kvůli vám někdo nedostane balíček, na který se určitě těší a pohráváte si s myšlenkou, že dojdete na poštu, vystojíte si pěknou frontu, protože z pěti okének fungují dvě a jedno je dlouhodobě obsazené nešťastníkem, co potřebuje výpis z veřejných rejstříků a nakonec máte radost, že ten balíček nikdo nerozšlápnul, nezničil a neztratil. A rovnou se děsíte, že vám zase někdo pošle něco prostřednictvím něčeho tak šíleného, jako je Česká pošta.