Sociální tragédie

Včera večer nešel Facebook. Dokonce o tom informoval i iDNES a to už něco je. Byl jsem připojený, komunikoval jsem a najednou konec. Trvalo to věčnost.

Řešili jsme s přáteli, které jsem již nějaký čas neviděl, dost podstatné věci. Naše komunikace byla velmi intenzivní, mezitím jsem sjížděl příspěvky ostatních. Usmíval se nad kreslenými vtipy, prohlížel si fotky přátel z prodlouženého víkendu, dojímal se nad svatebními příspěvky, soucítil s nostalgickými větami, zuřil nad neschopností vlády, sdílel silná hesla a odmítal další pozvání ke hraní her. Prostě takový normální večer s Facebookem.

Najednou mi to napsalo, že příspěvek nešlo odeslat. Zkusím to ještě jednou a nic. Pak si reloadnu stránku a konec. Načtou se mi jen některé rámečky a tím to končí. Nakonec se objeví chybová stránka a pak už jen chyba spojení. Jsem ztracen. Nedomluvili jsme se na konkrétních závěrech. Neolajkoval jsem všechny fotky a nenasdílel všechna silná hesla. Jsem osamocen se svým počítačem. A co hůř, nemám to komu říct.

Pošlu alespoň několik emailů diskutujícím, že mi to spadlo, snad si to přečtou. Dokonce jednu smsku, kde to vážně hoří. Prý to spadlo i jim. Tragédie je celonárodní. Desetitisíce sociálně silných jedinců se stalo kybernetickými sirotky. Ještě nevědí, na jak dlouho. Zjišťuji na iDNESu, že je to pravda. Lakonická věta: Ano, Facebook aktuálně nefunguje. Mne poněkud uklidňuje, že se o tom ví. Že na tom snad někdo pracuje. Že se to podaří obnovit, protože bez jídla přežiju několik dní, bez kyslíku několik minut, ale bez Facebooku?

Už to funguje. Uff.